Volavka popelavá patří mezi nejrozšířenější a nejimpozantnější ptáky českých mokřadů, snadno ji poznáte podle charakteristického šedého peří a štíhlého těla. Její hlas i způsob hnízdění jsou specifické, což pomáhá sledovat její výskyt a chování v přírodě. Potrava volavky popelavé zahrnuje především ryby a vodní bezobratlé, díky čemuž plní důležitou roli v ekosystému.
📋 Shrnutí v bodech
- Volavka popelavá dorůstá délky 90-102 cm a rozpětí křídel 150-170 cm.
- Její hmotnost se pohybuje mezi 0,9-1,5 kg, samci bývají těžší než samice.
- Hnízdní období trvá 4-6 týdnů, samice snáší 3-5 modrozelených vajec.
- Volavka popelavá loví převážně ryby o velikosti 5-25 cm a živí se také obojživelníky a vodním hmyzem.
- Průměrná délka života ve volné přírodě je kolem 5 let, maximálně až 25 let.
Základní charakteristika volavky popelavé
Volavka popelavá má délku těla v rozmezí 90-102 cm a rozpětí křídel dosahuje 150-170 cm, což ji řadí mezi větší druhy ptáků. Její hmotnost se pohybuje mezi 0,9 až 1,5 kilogramu. Typickým znakem volavky popelavé je dlouhý a štíhlý krk, který díky speciální stavbě krčních obratlů umožňuje stáhnout krk do tvaru písmene S během letu, což zlepšuje aerodynamiku a stabilitu.
Peří volavky popelavé je převážně šedé s bělavými tóny na hlavě a krku, což jí poskytuje charakteristický popelavý vzhled. Zobák je dlouhý, silný a má žlutou až oranžovou barvu, která může mírně tmavnout během roku. Tento zobák je přizpůsobený k lovu ryb a obojživelníků, hlavní potravy volavky.
Jak vypadá volavka popelavá
- Délka těla: 90-102 cm
- Rozpětí křídel: 150-170 cm
- Hmotnost: 0,9-1,5 kg
- Barva peří: šedá s bělavými partiemi
- Zobák: žlutý až oranžový, dlouhý a silný
- Krk: dlouhý, schopný stáhnout se do tvaru S díky speciální stavbě krčních obratlů
Tip: Stavba krčního obratle, která umožňuje stáhnout krk do tvaru S, je důležitá nejen při letu, ale i při lovu, kdy volavka rychle zasahuje kořist. Častá chyba při pozorování je zaměňování volavky popelavé s jinými druhy volavek, proto věnujte pozornost právě délce křídel a zbarvení peří.
Volavka popelavá se vyskytuje převážně u vodních biotopů, kde hnízdí v koloniích na stromech nebo rákosí. Její charakteristický vzhled ji odlišuje od ostatních ptáků a usnadňuje identifikaci i laikům. Pro ochranu tohoto druhu je důležité zachovat klidná a neznečištěná zimoviště a hnízdiště.
Výskyt a stanoviště volavky popelavé
Volavka popelavá je široce rozšířený druh, který obývá rozsáhlý areál zahrnující Evropu, Asii a severní Afriku. Tento pták se nejčastěji vyskytuje v blízkosti vodních ekosystémů, především v mokřadech, na březích řek a v rybníkových soustavách. V České republice představuje volavka popelavá významný druh, s odhadovaným počtem 3000 až 4000 hnízdících párů. Nejvýznamnější lokalitou je Třeboňsko, kde rozsáhlé rybniční soustavy poskytují ideální podmínky pro její hnízdění i potravu.
Typické stanoviště volavky popelavé zahrnují mělké vody, kde loví ryby, obojživelníky a další drobné živočichy. Kromě Třeboňska se vyskytuje také v dalších mokřadech a lužních lesích na území ČR, například v oblasti Dolního Poohří nebo v nivách řeky Moravy. Výskyt volavky popelavé je spojen s dostatkem vhodných lokalit pro hnízdění a bohatou potravou.
Kde se volavka popelavá nejčastěji vyskytuje v Česku
| Lokalita | Typ stanoviště | Počet hnízdících párů |
|---|---|---|
| Třeboňsko | Rybníky, mokřady | 1500-2000 |
| Dolní Poohří | Říční břehy, mokřady | 500-700 |
| Niva Moravy | Mokřady, lužní lesy | 400-600 |
Podle dat z Ministerstva zemědělství ČR (https://eagri.cz/public/web/mze/) je volavka popelavá chráněným druhem, jehož ochrana spočívá především v zachování a péči o mokřadní biotopy a rybniční ekosystémy. Pravidelné sledování populace pomáhá vyhodnocovat stav výskytu a hnízdění tohoto druhu.
Tip: Častou chybou je neadekvátní zásah do hnízdišť volavek během hnízdní sezóny, což může způsobit opuštění hnízd. Proto je důležité vyhýbat se rušení těchto lokalit od března do července.
Volavka popelavá je díky svému přizpůsobení na vodní prostředí a specifické potravě typickým obyvatelem mokřadů, kteří v nich nalézá ideální podmínky pro život i rozmnožování. Pro zájemce o ornitologii i ochranu přírody představuje sledování výskytu tohoto druhu cenný ukazatel stavu mokřadních ekosystémů.
Více informací k tématu najdete v oficiálním zdroji: Ministerstvo zemědělství ČR.
Hnízdění a rozmnožování volavky popelavé
Hnízdění je klíčovou fází života volavky popelavé, která probíhá většinou na začátku jara. Tento proces zahrnuje snášení vajec, jejich inkubaci a následnou péči o mláďata až do doby, kdy jsou schopná samostatného života. Volavka popelavá hnízdí koloniálně, což znamená, že vytváří skupiny na vybraných stromech, kde dochází k hromadnému rozmnožování.
Období hnízdění a velikost snůšky
Hnízdní období volavky popelavé začíná obvykle mezi březnem a dubnem, kdy samice snáší 3-5 modrozelených vajec. Tato vejce jsou charakteristická svým specifickým zbarvením, které pomáhá při maskování v korunách stromů. Velikost snůšky se může mírně lišit v závislosti na poddruhu a místě výskytu, ale průměrně zůstává v uvedeném rozsahu. Hnízdění volavky popelavé probíhá většinou v koloniích, což zvyšuje šance mláďat na přežití díky společné ochraně před predátory.
Péče o mláďata a inkubace
Inkubace vajec trvá přibližně 25-28 dní a probíhá střídavě oběma rodiči, kteří se podílejí na zahřívání vajec a jejich ochraně. Po vylíhnutí zůstávají mláďata v hnízdě 6-7 týdnů, během nichž jsou krmena vyvrhnutou potravou, kterou rodiče zajišťují lovem. Péče o mláďata zahrnuje nejen krmení, ale také ochranu před nepříznivými vlivy počasí a predátory. Mláďata postupně získávají schopnost létat a samostatně si obstarat potravu v průběhu tohoto období.
Koloniální hnízdění a stavba hnízd
Volavka popelavá staví hnízda v korunách stromů, přičemž preferuje topoly, olše a borovice, které poskytují dostatek prostoru a ochrany. Hnízda jsou tvořena větvemi a větvičkami, často se nacházejí ve velkých koloniích, kde může být desítky až stovky párů najednou. Koloniální hnízdění umožňuje efektivnější obranu proti predátorům a zlepšuje přežití mláďat díky souhře a vzájemné podpoře jedinců.
- Výběr stromů – topoly, olše a borovice poskytují vhodné místo pro hnízdění
- Stavba hnízda – větve jsou složeny do pevné konstrukce v koruně stromu
- Hromadné hnízdění – kolonie mohou čítat až stovky párů volavek
- Ochrana mláďat – společná obrana před predátory a nepříznivým počasím
Tip: Při pozorování volavek v přírodě je vhodné respektovat jejich hnízdní období a minimalizovat rušení, protože narušení kolonií může vést ke ztrátě vajec nebo mláďat. Tento přístup podporuje ochranu volavky popelavé v přírodě a přispívá k udržitelnému výskytu druhu.
Potrava a způsoby lovu volavky popelavé
Potrava volavky popelavé je pestrá a zahrnuje několik skupin živočichů, které uloví díky svým specializovaným způsobům lovu. Pochopení, co jí volavka popelavá, a jak volavka popelavá loví, pomáhá lépe porozumět jejímu životnímu prostředí i chování.
Co tvoří potravu volavky popelavé?
Volavka popelavá se živí především rybami o velikosti 5-25 cm, což představuje hlavní složku její potravy. Typické druhy ryb jsou karasi, okouni a cejni, kteří obývají mělké vody rybníků, řek či mokřadů. Kromě ryb patří mezi oblíbenou potravu také obojživelníci, například skokani a žáby, které jsou snadno dostupné v příbřežních porostech. Dále volavka popelavá loví vodní hmyz, jako jsou larvy vážek nebo vodních brouků, a občas zachytí i drobné savce či plazy, pokud se naskytne příležitost.
Rozmanitost potravy umožňuje volavce popelavé přežít i v obdobích s omezenou dostupností ryb. Volavka popelavá potrava je tedy vysoce adaptabilní v závislosti na místním výskytu kořisti, což zvyšuje její šance na úspěšný lov i během migrace či v době hnízdění.
Jak volavka popelavá loví?
Způsoby lovu volavky popelavé jsou přizpůsobeny životu v mělké vodě a různým typům stanovišť. Prvním způsobem je statický lov, kdy volavka popelavá zaujme nehybnou pozici na břehu nebo v mělké vodě a čeká na přiblížení kořisti. Tento způsob vyžaduje trpělivost a umožňuje rychlý a přesný útok na ryby či obojživelníky.
Druhým způsobem je pomalé brouzdání vodou, kdy volavka popelavá pomalu kráčí v mělké vodě a hledá potravu aktivně. Tento pohyb jí umožňuje objevit skrytou kořist v bahnitých nebo zarostlých částech mokřadů. Při lovu používá volavka popelavá dlouhý zobák k rychlému a přesnému zachycení kořisti.
Častá chyba: Podceňovat míru klidu a pomalosti při statickém lovu může způsobit únik kořisti. Volavka popelavá proto loví nejúspěšněji, když minimalizuje pohyb a využívá své vybavení k bleskovému útoku.
- Statický lov na břehu nebo v mělké vodě
- Pomalé brouzdání za aktivním hledáním kořisti
- Rychlý a přesný zásah zobákem
Tip: Pro koho se lov volavky popelavé hodí nejvíce? Tento způsob lovu je efektivní v klidných mokřadech a rybnících s dostatkem mělkých zón. Naopak v rychle tekoucích nebo hlubokých vodách je lov méně úspěšný.
Hlasový projev a komunikace volavky popelavé
Hlas volavky popelavé a jeho funkce v komunikaci
Volavka popelavá vydává charakteristické hluboké hvízdavé zvuky, které dosahují frekvence přibližně 300-500 Hz. Typickým projevem je dlouhé, monotónní „kerrr“ nebo opakované „kerr-kerr“, jež slouží k obraně teritoria a signalizaci přítomnosti jedince v hnízdní kolonii. Intenzita hlasu dosahuje až 70 decibelů, což umožňuje komunikaci na vzdálenost až několika stovek metrů v otevřeném prostoru mokřadů.
Variabilita hlasového projevu podle situace
Během klidného období hnízdění jsou volavčí zvuky kratší a méně výrazné, často v rozsahu 0,5 až 1 sekundy, což minimalizuje rušení v kolonii. Při ohrožení predátory nebo vetřelci se hlas zvyšuje na délku až 3 sekundy a intenzitu, čímž volavka varuje ostatní jedince a usiluje o odstrašení hrozby. Tento varovný křik může být doprovázen rychlým opakováním až 10× za minutu.
Komunikace v koloniích a udržování sociálních vazeb
Hlasový projev volavky popelavé je klíčový pro udržení sociální struktury v koloniích, které mohou čítat desítky až stovky párů. Zvuky pomáhají rozlišit jednotlivé páry i signalizovat dostupnost hnízdního místa. V období hnízdění slouží také k synchronizaci aktivit rodičů, například střídání na vejcích či krmení mláďat.
Hlas jako prostředek navigace a reakce na prostředí
Během migrace a pobytu na zimovištích volavka popelavá využívá hlasové projevy k lokalizaci ostatních jedinců a k signalizaci změn v prostředí, například přítomnosti predátorů nebo dostupnosti potravy. Díky rozpoznatelnému hlasu lze tento druh snadno identifikovat i na dálku, což usnadňuje monitoring a ochranu.
Tip: Častou chybou je podceňovat význam hlasové komunikace při ochraně hnízdních kolonií – rušení hlasového projevu může vést k narušení sociálních vazeb a zvýšení stresu ptáků, což negativně ovlivňuje reprodukční úspěšnost.
Životní cyklus a chování mimo období hnízdění
Sociální chování a pohyb mimo období hnízdění
Mimo období hnízdění se volavka popelavá pohybuje převážně samostatně nebo v malých skupinách do 5 jedinců, což jí umožňuje efektivnější vyhledávání lovišť a snižuje konkurenci o potravu. Na rozdíl od koloniálního života během hnízdění, kdy se sdružuje do desítek až stovek párů, mimo sezónu preferuje klidná stanoviště u vodních ploch, jako jsou rybníky, mokřady a říční břehy.
Lov a potrava mimo hnízdní období
Volavka popelavá loví pomalu a trpělivě, často stojí nehybně ve vodě nebo pomalu brouzdá v mělkých partiích vodních nádrží. Potrava mimo hnízdění zůstává stejná jako v době reprodukce a zahrnuje ryby o délce 5-25 cm, obojživelníky (zejména žáby), mlže, vodní hmyz, raky, drobné savce a občas i mladé vodní ptáky. Lov trvá zlomek vteřiny a kořist polyká celou, hlavou napřed, díky pružnému jícnu a silným trávicím šťávám.
Migrace a zimní chování
Část populace volavek popelavých v České republice je stálá, ale při poklesu teplot pod -15 °C migruje do teplejších oblastí Středomoří a severní Afriky. Během migrace využívá obdobná stanoviště jako v létě – mokřady, rybníky a říční břehy. Zimoviště volavek jsou často lokalizována v oblastech s otevřenou vodou, kde mohou pokračovat v lovu potravy i v chladném období.
Hlasové projevy mimo hnízdění
Hlas volavky popelavé je mimo období hnízdění méně výrazný a často zahrnuje tiché klapání zobákem, nízké syčení nebo krátké chrochtavé zvuky. Tento tichý vokální projev minimalizuje riziko vyrušení a pomáhá udržet nízkou aktivitu v době odpočinku a lovu.
Tip: Častou chybou je rušení volavek při odpočinku u vodních ploch, což vede ke zvýšené spotřebě energie a snížení úspěšnosti lovu. Pro koho se toto chování hodí? Volavka popelavá je přizpůsobena k samostatnému lovu a klidnému odpočinku mimo hnízdění, nikoli k trvalému pobytu ve velkých skupinách, které by zvyšovaly konkurenci a stres.
Ochrana a hrozby volavky popelavé
Volavka popelavá patří mezi významné druhy mokřadních ptáků, jejichž ochrana je v České republice zákonem pevně zakotvena. Přestože se populace v některých oblastech stabilizuje, stále ji ohrožují konkrétní environmentální faktory, kterým je třeba věnovat zvýšenou pozornost.
Je volavka popelavá chráněná?
Volavka popelavá je v České republice chráněná podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který jí přiznává statut zvláště chráněného druhu. Tento právní rámec zakazuje lov, rušení v době hnízdění a jakékoli záměrné ničení jejích přirozených stanovišť. Ochrana volavky popelavé spočívá také v péči o hnízdní kolonie, které jsou pravidelně monitorovány ochranářskými organizacemi. Díky těmto opatřením je možné snižovat negativní dopady lidské činnosti na její populace a přispívat k dlouhodobé udržitelnosti druhu.
Hrozby pro volavku popelavou v přírodě
Hlavní hrozby volavky popelavé se týkají především znečištění vod, které omezuje dostupnost její potravy, a úbytku mokřadů v důsledku zemědělské činnosti a urbanizace. Mokřady představují klíčová místa pro hnízdění a lov potravy, proto jejich ztráta má přímý negativní vliv na výskyt volavek. Dalším významným rizikem je úhyn na elektrickém vedení, kde ptáci často narážejí nebo dochází k elektrickým zkratům.
Ochrana volavky popelavé v přírodě proto zahrnuje:
- zachování a obnova mokřadních lokalit pro hnízdění i lov
- snižování znečištění vod zejména v říčních tocích a rybnících
- instalaci ochranných prvků na elektrickém vedení, aby se minimalizovalo riziko úhynu
- vzdělávání veřejnosti a zapojení komunit do péče o přírodní prostředí
Tip: Častou chybou je zanedbání ochrany hnízdních kolonií v období rozmnožování, což vede k výraznému poklesu populace v dané oblasti.
Volavka popelavá je tedy zákonem chráněná a její dlouhodobé přežití závisí na aktivní ochraně mokřadů a minimalizaci lidských rizik. Pro zájemce o podrobnější informace doporučuji sledovat aktivity organizací jako Česká společnost ornitologická, které se ochranou tohoto druhu systematicky zabývají.
Migrace a zimoviště volavky popelavé
Volavka popelavá je částečně stěhovavý pták, přičemž migrace volavky popelavé závisí na geografické poloze její populace. Severní populace, které hnízdí v oblasti střední a severní Evropy, migrují v zimě do teplejších oblastí Středomoří a severní Afriky. Naproti tomu volavky žijící v jižnějších oblastech zůstávají většinou na místě, protože snášejí teploty až kolem -15 °C. Tato odolnost vůči chladu umožňuje některým ptákům přečkat zimní období bez nutnosti stěhování.
Migrace volavky popelavé začíná obvykle v říjnu a trvá do listopadu, kdy ptáci míří především do oblastí na jih od Alp a v severní Africe. Zimoviště volavky popelavé zahrnují pobřeží Středomoří, zejména Itálii, Španělsko a Maroko, kde najdou dostatek potravy, která je klíčová pro přežití v zimních měsících.
Důvody migrace volavky popelavé
Migrace je primárně způsobena hledáním dostatečné potravy, která v chladných měsících v severních oblastech není dostupná. Volavka popelavá se živí převážně rybami a vodními bezobratlými, jejichž počet v zimě klesá. Proto se stěhovavé populace přesouvají do oblastí s trvale otevřenou vodou.
| Oblast | Migrační období | Typické zimoviště |
|---|---|---|
| Střední Evropa | Říjen – listopad | Jižní Evropa, Středomoří |
| Severní Evropa | Říjen – listopad | Severní Afrika (Maroko, Alžírsko) |
| Jižní Evropa | Ne migrují | Lokální zimoviště, snášejí teploty do -15 °C |
Tip: Častá chyba je zaměňovat volavku popelavou za jiné druhy volavek při pozorování migrace. Přesná charakteristika volavky popelavé včetně jejího vzhledu a hlasu pomáhá správně určit její přítomnost na zimovištích.
Volavka popelavá je proto typicky stěhovavý pták, jehož migrace a zimoviště jsou úzce spojeny s dostupností potravy a klimatickými podmínkami v dané oblasti. Pro zájemce o volavka popelavá ochrana spočívá i ve sledování migračních tras a ochraně klíčových zimovišť, což má zásadní význam pro zachování populací.
Genetická variabilita a poddruhy volavky popelavé
Volavka popelavá (Ardea cinerea) vykazuje výraznou genetickou variabilitu, která se projevuje především v několika poddruzích rozšířených v Evropě, Asii a Africe. Tyto poddruhy se liší mírnými genetickými znaky, které odpovídají jejich adaptacím na specifické klimatické podmínky, typy stanovišť a dostupnost potravy. Genetická diverzita ovlivňuje také jejich migrační vzorce a chování během hnízdění.
Níže uvedená tabulka shrnuje hlavní poddruhy volavky popelavé včetně jejich geografického rozšíření a charakteristických znaků:
| Poddruh volavky popelavé | Oblast výskytu | Charakteristika výskytu a adaptace |
|---|---|---|
| Ardea cinerea cinerea | Evropa, západní Asie | Nejrozšířenější poddruh, preferuje říční břehy a jezerní oblasti s mělkou vodou |
| Ardea cinerea jouyi | Východní Asie (Čína, Japonsko) | Přizpůsoben vlhkým oblastem, odlišný hlasový projev, který slouží k rozpoznání v koloniích |
| Ardea cinerea monicae | Afrika jižně od Sahary | Opeření s tmavším odstínem, adaptace na vyšší teploty a suchá stanoviště |
Charakteristika volavky popelavé zůstává u všech poddruhů podobná – délka těla 90-100 cm, rozpětí křídel 150-195 cm a hmotnost 1-2 kg. Nicméně genetické rozdíly se projevují v jemných odstínech šedého opeření, intenzitě černých znaků na hlavě a krku a také v hlasových projevech, které jsou u poddruhu Ardea cinerea jouyi výrazně odlišné. Tyto variace umožňují ornitologům přesnější sledování migrace a ekologické potřeby jednotlivých populací.
Tip: Častou chybou při sledování volavek je zaměňování poddruhů bez zohlednění jejich hlasových a barevných odlišností, což může zkreslit údaje o migraci a rozšíření. Pro přesné určení poddruhu je vhodné kombinovat vizuální pozorování s analýzou hlasových projevů.
Genetická variabilita volavky popelavé je klíčová pro její schopnost přežít v různých klimatických pásmech – například poddruh Ardea cinerea monicae je lépe přizpůsoben teplým africkým oblastem, zatímco Ardea cinerea cinerea snáší chladnější evropské zimy. Pro koho se sledování poddruhů hodí: ornitologové a ochranáři, kteří potřebují detailní data pro ochranu stanovišť a migrace. Pro běžné pozorovatele ptáků není rozlišení poddruhů nezbytné, pokud se zaměřují na základní poznání druhu.
Časté dotazy o volavce popelavé
Otázka: Je volavka popelavá zákonem chráněná?
Ano, volavka popelavá je chráněná podle zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který zakazuje její rušení, ničení hnízd a lov.
Otázka: Jaký je hlas volavky popelavé?
Volavka popelavá vydává hluboké, hvízdavé zvuky, které používá hlavně při obraně teritoria a během hnízdění.
Otázka: Co jí volavka popelavá?
Potrava volavky popelavé zahrnuje ryby velikosti 5-25 cm, obojživelníky, mlže, vodní hmyz a drobné savce.
Otázka: Jak loví volavka popelavá?
Lov probíhá staticky nebo pomalým brouzdáním v mělké vodě, přičemž útok je rychlý a kořist polyká celou hlavou napřed.
Otázka: Kde se volavka popelavá nejčastěji vyskytuje?
Výskyt volavky popelavé je v Evropě, Asii a severní Africe; v ČR žije 3000-4000 hnízdících párů převážně v mokřadech a u rybníků.
Otázka: Jak probíhá hnízdění volavky popelavé?
Hnízdí v koloniích na stromech, snáší 3-5 vajec, inkubace trvá 25-28 dní a mláďata zůstávají v hnízdě 6-7 týdnů.
Otázka: Je volavka popelavá stěhovavý pták?
Část populace migrace směřuje v zimě do Středomoří a severní Afriky, ale někteří jedinci zůstávají stálí i v ČR.
Otázka: Jak dlouho se dožívá volavka popelavá?
Průměrná délka života ve volné přírodě je kolem 5 let, maximálně až 25 let.
Otázka: Jaké jsou největší hrozby pro volavku popelavou?
Hrozby jsou znečištění vod, úbytek mokřadů, úhyn na elektrickém vedení a otravy.
Otázka: Jak se volavka popelavá chová mimo hnízdění?
Mimo hnízdění žije samostatně nebo v malých skupinách, odpočívá u vodních ploch a hledá vhodná loviště.
Otázka: Jaká je velikost a váha volavky popelavé?
Délka těla je 85-100 cm, váha se pohybuje mezi 1 a 2 kg.
Otázka: Jaké jsou charakteristické znaky vzhledu volavky popelavé?
Volavka má šedé peří, dlouhý štíhlý krk a žlutý zobák dlouhý asi 11 cm, což jsou základní informace o volavce popelavé.
Otázka: Jak se volavka popelavá přizpůsobuje různým biotopům?
Obývá mokřady, bažiny i břehy řek, loví v mělké vodě do hloubky až 30 cm.
Otázka: Jaká je délka inkubační doby vajec volavky popelavé?
Inkubační doba trvá 25-28 dní, během kterých se o vejce starají oba rodiče.
Otázka: Jak klimatické změny ovlivňují rozšíření volavky popelavé?
Klimatické změny posouvají zimoviště volavek severněji a prodlužují dobu jejich pobytu v některých oblastech až o 2 měsíce.
Odborná rada: Na co si dát pozor, je rušení hnízd během hnízdění, které vede k opuštění kolonií. Volavka popelavá se hodí pro pozorování v chráněných mokřadech, méně často ji uvidíte v silně urbanizovaných oblastech.
